Nedávno se mi dostala do ruky knížka "Many ships, one boat", v níž několik expatů vypráví svůj "singapurský příběh" a nezávislýma očima si přitom všímá místních zvláštností. To mě inspirovalo k napsání článku o tom, jak vlastně vypadá takový jeden obyčejný den v životě obyčejného stážisty v takovém neobyčejném městě jako je Singapur. Držte si klobouky,cestujeme časem!
Je 7:20 ráno a vám právě zazvonil budík. Rychle po něm chňapnete, abyste utišili zvonění, než vzbudíte spolubydlícího, který ještě chrní asi 3 metry od vás. (Jak si matně vzpomínáte, šel spát zase až kolem druhý ráno). Potichu se vykradete z postele. Po cestě do koupelny zapnete ohřívač vody a v mezičase se zastavíte u sušáku pro ručník, který je (stejně jako všechno vyprané prádlo) po pár hodinách již dokonale suchý, ale (stejně jako všechno vyprané prádlo prádlo) pořád jaksi ne dokonale čistý a také jaksi trvale zasmrádlý. Než vkočíte do koupelny, automaticky mrknete na zem, jestli tam není šváb. Neradi byste ho totiž rozšlápli bosou nohou. Voda na sprchu sice ještě nebude ohřátá, ale i tak vlítete do skleněného sprchového kouta a začntete s očistou. Při pohledu kolem nejdřív proklejete spolubydlícího, že zase všude nadělal tím svým pudrem proti horku, co nedávno objevil v obchodě, ale pak mu to odpustíte, protože tam koupil i ten prima economy pack šampón, který má asi tři litry, takže mu ho už několikátý týden bez jeho povšimnutí kradete :)
Po sprše na sebe rychle hodíte něco ve stylu "business smart" (pojem používaný místním HR oddělením, jehož obsah přesně nikdo nezná. Podle mého pozorování ale většinou sestává z poměrně elegatní topu, poměrně velmi krátké sukně a nepoměrně vysokých podpatků), a protože jste už měsíc a půl nebyli na nákupu a nemáte tedy doma žádné potraviny, vyrazíte rovnou na bus. Po cestě se bleskově stavíte v hawker centre, co máte za barákem a čapnete "red bean steamed bun" a "honeydew soya milk". Pokud se nebudete hlasitě ohrazovat větou "I dont need a bag!, I dont need a bag!!!!" dostanete jen během tohoto nákupu celkem 4 plastové ideliťáky - do jednoho přijde jedna "bun", do druhého přijde druhá "bun", obě přijdou do igelitové tašky a do další igelitové tašky přijde plastový kelímek s pitím.
Pak už s kartičkou v ruce běžíte přes silnici na bus (v okolí 200 metrů totiž není žádný přechod).Přestože jsou totiž na jízdním řádu jsou jenom intervaly a mohlo by se tedy zdát, že autobusy jezdí pravidelně, vy moc dobře víte, že VŠECHNY autobusy jedou mezi 8:00 a 8:05, ale žádné mezi 8:05 a 8:15. Nastoupíte jako poslední předními dveřmi (poslední proto, že se před vás všichni, včetně místních gentlemanů, nacpou), "napípnete se", vylezete do druhého patra, kde je lepší výhled, hrcnete si na sedačku a odkloníte výfuk klimatizace. Tahle sekvence je již naprosto automatická. V Čechách byste se nejspíš rovnou s chutí pustili do snídaně, co jste si právě koupili, ale tady se na ní můžete leda tak dívat, protože v autobuse se nesmí jíst. Asi po patnácti minutách se už blížíte k zastávce Chai Chee technopark, a tak se natáhnete do uličky, stisknete čudlík znamení (který se vám zpočátku stal mnohokrát osudným) a slaníte dolů.
Do zbrusu nového openspace Alcatel-Lucent vcházíte přibližně kolem třičtvrtě na devět a než se dostanete ke svému místu, míjíte desítky zatím prázdných míst. Většina lidí dorazí až mezi 9:30 a 10. Jako první (ještě než půjdete do kuchyňky udělat si kafe) nastartujete počítač, aby vám na IM svítila zelená a šéf tak mohl ocenit, že už jste v práci. Při snídani si pustíte outlook a začnete se prohrabovat hromadou emailů - hodně z nich je od šéfa a mnohé dorazili až někdy kolem 11pm - nechápete. Kromě toho taky nechápete, jak váš šéf - procurement director for SSEA - který denně dostane kolem 200 emailů, vždycky stihne odpovědět na každý email ještě dřív, než vy si ho vůbec stihnete přečíst.
V devět vám outlook nahásí, že máte pravidelný call s New Yorkem, tak sáhnete po novém Alcatel-IP touch telefonu, naťukáte číslo conference servisu, otevřete bridge, najdete si pohodlnou polohu sluchátka (která ovšem pro hovory delší než 1,5 hodiny prostě neexistuje), otevřete Netmeeting, nasdílíte všem svoji obrazovku (sakra zase jste si zapomněli vypnout FB) a pak už se jen modlíte, aby ta prdlá američanka zase dneska neměla výřečnou.
V devět vám outlook nahásí, že máte pravidelný call s New Yorkem, tak sáhnete po novém Alcatel-IP touch telefonu, naťukáte číslo conference servisu, otevřete bridge, najdete si pohodlnou polohu sluchátka (která ovšem pro hovory delší než 1,5 hodiny prostě neexistuje), otevřete Netmeeting, nasdílíte všem svoji obrazovku (sakra zase jste si zapomněli vypnout FB) a pak už se jen modlíte, aby ta prdlá američanka zase dneska neměla výřečnou.
Okolo dvanácté houknete na kolegyni, naznačíte "jídlo" a nenápadně se zdekujete na oběd. Po pár minutách chůze už vcházíte do jednoho hawker centrer, které je hned přes silnici. Po vzoru místních si NEJDŘÍV vyberete místo, posadíte tam kolegyni aby hlídala, a teprve POTOM se jdete rozhlížet po stáncích, co si dneska dáte. Výběr vám většinou trvá dlouho, protože se nemůžete rozhodnout mezi stánkem chicken rice (rozhodně místní favorit), nasi padang (malajská verze economy rice) a "indian delights". Nakonec se ale rozhoupete, dokonce už i bez trapasu si objednáte (sice pořád nevíte, na co se vás ptají, ale už víte, že správná odpověď je "rice" a "for here") a spokojeně se vrátíte s tácem ke svému plastovému stolečku. Tam už stojí "čísník" od stánku s nápoji a dychtivým výrazem "odə?" Přikývnete a poručíte si lime juice - nejméně přeslazený ze všech místních drinků. Než začnete jíst,vyndáte si z kabelky vlastní papírové kapesníčky/ubrousky a pečlivě si je připravíte na stůl. Z nepochopitelných důvodů (vzhledem k tomu, jak "messy" mohou místní pokrmy být) se tu totiž ubrousky k jídlu nefasují (jako kdekoliv jinde, žeano) ale prodávají. (Prodejci jsou většinou Singapurští důchodci ve věku 80+, kteří přijdou až k vašemu stolečku, z půlmetru se na vás usmějí bezzubým úsměvem a nabídnou vám balíček za dolar.
Pak už se pustíte do jídla. Pokud jdete na oběd s místními, můžete si být jisti, že oběd bude přijemnou hodinovou přestávkou ve vašem hektickém pracovním dni :)
....pokračování příště...