Tak jsme po víkendu zpět doma, o/spálení, nevyspalí, s opicí na krkru, ale šťastní! :D Řeč je o našem výletu do Malajsie, na ostrov Rawa. V pátek odpoledne se přísně utajovaná skupina pracovníků několika mezinárodních společností vyplížila o něco dřív z práce a setkala se na stanici metra Bugis. Náš tým byl vskutku mezinárodní a pokud jde o podniková meřítka, zanedbatelní jsme taky rozhodně nebyli. Osazenstvo sestávalo ze mě, mé kamarádky-stážistky z Filipín druhé kolegyně z Číny - všichni z Alcatel-Lucent, pak tam byl tzv. UPS team - Sahil z Indie a Derrick - ten je opravodvou mulitkulrutní lahůdkou se svým Čínsko/Kamerunsko/Americko/Singapurským příběhem - zájezdu se také účastníl kokurenční DHLko, jehož pyšným zástupcem byla Gina z USA a nakonec se k nám ještě na poslední chvíli přidala Viky z Gazpromu a Dharshan z TUV. Někteří z nás se viděli poprvé, a tak jsme si - už jen tak ze zvyku - předali s lehkým úkolonem vizitky, nacpali se do pronajaté dodávky a příliš svižným tempem vyrazili směrem k JB (Johor Bahru - přes most od Singapuru, ale patří už Malajsii). Při hraniční kontrole naštěstí nikoho z celníků nenapadlo, že by někdo mohl pašoval alkohol ZE Singapuru DO Malajsie, a tak jsme pronesli bez úhony všechny lahve a Derrickova narozeninová on-road párty mohla začít.
Do Mersigu, který je výchozím podem pro všechny okolní východomalajské ostrovy, jsme dorazili kolem půlnoci. Náš ososbní Ferryman (jehož úkolem bylo vyzvednout ty páteční opozdilce, co můžou vyrazit ze Singapuru až po práci) nás spolu s dalšími už netrpělivě čekal. Naskákali jsme tedy hned do lodi, pomodlili se, abychom se po cestě nepotopili jako ta loď před týdnem a vypluli.
Na místo jsme dorazili asi po třiceti minutách. Tma byla jako v pytli (osvětlený byl jenom kousek pláže a bungalov, kde byla restaurace), takže ti z mých kamarádů, kteří vlastně ani pořádně nevěděli, kam že to vlastně na víkend jedou, ani nemohli pořádně tušit, kam přijeli - i tak mi ale začali nadšeně a sborně děkovat, že jsem se vzala s sebou :D
Příjemným překvapením bylo, že i po půnoci na nás večeře stále čekala. Zasytili jsme tedy po 6ti hodinové cestě žaludky, na radu místních objednali litr neznámého kokteilu jménem Rawa Fish Eye a pak už rozejili párty na pláži. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to je tak to poslední, co si všíchni z nás pamatují. Později jsme se shodli už jen na útržcích -písek - moře - kohoutí zápasy - jiu-jitsu......
Ráno jsem se probrala kolem osmé. Otevřela jsem oči a rozhlédla se..Kamarád, který ležel na druhé straně manželské postele, (ne, nevybrali jsme si jí, byla nám přidělena) mi věnoval ukřivděný pohled - "sebralas mi deku!" Otevřela jsem okenici a spadla mi čelist - výhled z našeho dřevěného bungalovu byl rovnou na pláž - na tu neskutečně bílou pláž a tyrkysové moře..
Po snídani, kde jsme si všichni postěžovali, jak je nám špatně, jsme se rozmístili na pláží. Někteří se vrhli na slunce (tzv.kategorie "odvážně Američanky"), a ti bojácnější - se speciální podkategorií 'Čínské dívky' - se nahrnuli do stínu palem. ('Čínské dívky' se pak natřeli sedmdesátkou faktorem a úzkostlivě štelovali slunečník, aby na ně nešel ani paprsek )
Hlavní náplní našeho víkendu bylo ležení - čtení - drby, s možnou variací - skupinové hry –potápění - jiu-jitsu - drby. K tomu nám hrála supr hudba a náš "hotel" Allangs Rawa se skvěle postaral i o naše žaludky - ještě teď si vzpomínáme na Rawa Fish se šťouchaným bramborem a oyster sauce zeleninou!
Celé odpoledne jsme se díky rozmanité nabídce kokteilů udržovali hydratovaní a spokojení. Jediným členem naší posádky, kdo si plážovou atmosféru moc neužíval, byla Vika. Místo kokteilů usrkávala džus a trávila příjemné odpoledne na telefonu s okolními ambasádami - Proč? Protože po cestě ztratila pas a nikdo z místních ambasadorů nebyl schopen říct, co musí udělat, aby ji v neděli na cestě zpátky pustili a) „Z“ Malajsie a b) zpátky „DO“ Singapuru. Nakonec se rozhodla, že nejlepší bude zajet do města a vyplnit protokol o zcizení pasu, a tak jsme jí a Sahilovi s povzdechem zamávali ze břehu a dali si drink na jejich počest.
Na večerní grilovačku jsme už byli zase všichni. Podávalo se všechno možný i nemožný – kuřecí, vepřový, kalamáry, slavná curry fish head a taky mraky různých zeleninových salátů. (což by možná Evropana nijak nevzrušilo, ale my, co jsme už tři měsíce živi jen na smažené zelenině z hawker center, jsme z toho byli celí na měkko)
Po večeři jsme si dali chvíli oddech, otevřeli si v naší chatce na terase víno a ležíce v houpací síti kecali. Ani byste nevěřili, jak se kecá, když u toho je osm lidí a každý je z jiné země, každý studoval něco jiného, každý studuje někde jinde a tak obecně je každý úplně jiný :)
Po krátké siestě jsme nakopli párty mode 2, a přestože jsme všichni měli ještě v čerstvé paměti bolestné následky z minulého večera, objednali jsme si další dva litry Rawa special Fish Eye :) Za mohutného povzbuzování personálu, došlo tentokrát i na tancování na stole (později také tancování na pláži..tancování v moři….tancování.... atd.)
Neděle ráno nás příjemně překvapila absencí následků předchozího večera, a tak jsme se všichni sešli u snídaně usměvaví, v plavkách, natření krémem a připravení opakovat program předchozího dne. Povedlo se nám to dokonale.
Po krásně stráveném odpoledni jsme-ač neradi-nasedli na člun směr Mersing, v Mersingu přesedli do vyhrkané dodávky, pomodlili se, aby řidič i tentokrát měl takové štěstí při předjíždění do zatáček jako po cestě sem, a usnuli. Do Singapuru jsme dorazili asi kolem deváté. Vyvalili jsme se z dodávky celí rozlámaní a zamířili na společnou večeři. Zhodnotili, že víkend to byl bombasitckej, a naplánovali, že další destinací je Bali v listopadu. Pak už jsme se rozloučili a zamířili domů – dolovat ten zpropadeně jemnej písek ze všechno možných i nemožných míst. Jestli každý sám? To nevím, ale pár drbů se ke mně doneslo hned v pondělí :P
Ráno jsem se probrala kolem osmé. Otevřela jsem oči a rozhlédla se..Kamarád, který ležel na druhé straně manželské postele, (ne, nevybrali jsme si jí, byla nám přidělena) mi věnoval ukřivděný pohled - "sebralas mi deku!" Otevřela jsem okenici a spadla mi čelist - výhled z našeho dřevěného bungalovu byl rovnou na pláž - na tu neskutečně bílou pláž a tyrkysové moře..
Po snídani, kde jsme si všichni postěžovali, jak je nám špatně, jsme se rozmístili na pláží. Někteří se vrhli na slunce (tzv.kategorie "odvážně Američanky"), a ti bojácnější - se speciální podkategorií 'Čínské dívky' - se nahrnuli do stínu palem. ('Čínské dívky' se pak natřeli sedmdesátkou faktorem a úzkostlivě štelovali slunečník, aby na ně nešel ani paprsek )
Hlavní náplní našeho víkendu bylo ležení - čtení - drby, s možnou variací - skupinové hry –potápění - jiu-jitsu - drby. K tomu nám hrála supr hudba a náš "hotel" Allangs Rawa se skvěle postaral i o naše žaludky - ještě teď si vzpomínáme na Rawa Fish se šťouchaným bramborem a oyster sauce zeleninou!
Celé odpoledne jsme se díky rozmanité nabídce kokteilů udržovali hydratovaní a spokojení. Jediným členem naší posádky, kdo si plážovou atmosféru moc neužíval, byla Vika. Místo kokteilů usrkávala džus a trávila příjemné odpoledne na telefonu s okolními ambasádami - Proč? Protože po cestě ztratila pas a nikdo z místních ambasadorů nebyl schopen říct, co musí udělat, aby ji v neděli na cestě zpátky pustili a) „Z“ Malajsie a b) zpátky „DO“ Singapuru. Nakonec se rozhodla, že nejlepší bude zajet do města a vyplnit protokol o zcizení pasu, a tak jsme jí a Sahilovi s povzdechem zamávali ze břehu a dali si drink na jejich počest.
Na večerní grilovačku jsme už byli zase všichni. Podávalo se všechno možný i nemožný – kuřecí, vepřový, kalamáry, slavná curry fish head a taky mraky různých zeleninových salátů. (což by možná Evropana nijak nevzrušilo, ale my, co jsme už tři měsíce živi jen na smažené zelenině z hawker center, jsme z toho byli celí na měkko)
Po večeři jsme si dali chvíli oddech, otevřeli si v naší chatce na terase víno a ležíce v houpací síti kecali. Ani byste nevěřili, jak se kecá, když u toho je osm lidí a každý je z jiné země, každý studoval něco jiného, každý studuje někde jinde a tak obecně je každý úplně jiný :)
Po krátké siestě jsme nakopli párty mode 2, a přestože jsme všichni měli ještě v čerstvé paměti bolestné následky z minulého večera, objednali jsme si další dva litry Rawa special Fish Eye :) Za mohutného povzbuzování personálu, došlo tentokrát i na tancování na stole (později také tancování na pláži..tancování v moři….tancování.... atd.)
Neděle ráno nás příjemně překvapila absencí následků předchozího večera, a tak jsme se všichni sešli u snídaně usměvaví, v plavkách, natření krémem a připravení opakovat program předchozího dne. Povedlo se nám to dokonale.
Po krásně stráveném odpoledni jsme-ač neradi-nasedli na člun směr Mersing, v Mersingu přesedli do vyhrkané dodávky, pomodlili se, aby řidič i tentokrát měl takové štěstí při předjíždění do zatáček jako po cestě sem, a usnuli. Do Singapuru jsme dorazili asi kolem deváté. Vyvalili jsme se z dodávky celí rozlámaní a zamířili na společnou večeři. Zhodnotili, že víkend to byl bombasitckej, a naplánovali, že další destinací je Bali v listopadu. Pak už jsme se rozloučili a zamířili domů – dolovat ten zpropadeně jemnej písek ze všechno možných i nemožných míst. Jestli každý sám? To nevím, ale pár drbů se ke mně doneslo hned v pondělí :P
