Před několika týdny jsem v práci po polední pauze jen tak bezmyšlenkovitě brouzdala na internetu, popíjela horké Milo a ukusovala steamed bun. Venku bylo pěkně a slunečno (jako ostatně vždycky), a tak jsem si vzpomněla na East coast park. ECP je několikakilometrový pás zeleně, který se táhne podel pobřeží, a rozhodně patří mezi místní víkendové oázy - ráno si tam jdete zaběhat, v poledne zajdete do Jumbo Sea food na curry kraba a odpoledne tam můžete uspořádat barbecue v jednom z početných altánků.
Začala jsem v duchu plánovat, že bychom tam měli spolu s ostatními stážisty zase někdy vyrazit na kola, protože -co si budeme povídat - outdoor tady trochu pokulhává :P Počkat! napadlo mě - v East Coast Parku se přece dá jít taky na windsurf! Naťukala jsem do googlu "Windurfing Singapore".. Hned první link odkazoval na Water Venture East coast park. Netrvalo ani 15 minut, a byla jsem zapsaná na jednodenní základní windsurfingový kurz. Jak pohodlné, pomyslela jsem si - ostatně stejně jako všechno v Sinagapuru :p
V sobotu ráno jsem (ještě rozespalá) chytla přede dveřmi našeho bytu taxík a -s lehknou opičkou na krku z párty předchozí noci- se nechala odvézt až na místo. V Areálu Water venture se už potulovalo pár dalších lidí - zřejmě další účastníci mého kurzu. Po chvíli nás oslovil nějaký místní týpek - v žabkách, celý oděný v O'Neillu a s celkově cool image - představil se jako Lee a řekl, že dnes bude naším instruktorem. Odeslal nás do třídy, kde prý bude krátké teoretické intro...Leeovi bylo odhadem 60 :D
Kolem deváté jsme byli na místě už všichni, a tak se mohlo začít s výkladem teorie. Dostali jsme několikastránkovou brožurku, která pokrývala všechny základní pojmy, pravidla a techniky. Já jsem bohužel jsem kromě obrázku, který popisoval jednotlivé čísti windserfu, ničemu neporozuměla. Lee, pokryl všechna témata a veškerou teorii windsurfingu během dvaceti minut a pak prohlásil, že všechno už víme, a tak budeme pokračovat rovnou praktickým nácvikem.
Asi po čtvrt hodině - když jsme už všichni byli převlečení a nasáklí litry opalovacího krému (bylo zase slunečno, takže jsme se sice snažili zabránit nejhoršímu, ale bylo nám i přesto jasné, že budeme do odpoledne jako langusty) - jsme se shromáždili u brány, posbírali všechen materiál a vyrazili s několika vozíky ke břehu.
Jak se ukázalo - k mojí velké úlevě - první část praktického nácviku probíhá na souši na tréningovém prkně (na pružině) s malou plachtou. Sice jsme si všichni připadali jako blbci, když jsme se zasněným výrazem třímali plachtu a hleděli do dáli s trávníkem pod nohama, ale...:P
(Obrazový materiál v tomto článku je pouze ilustrativní, během kurzu naštěstí žádné fotky pořázeny nebyly:)
Když jsme si všichni vyzkoušeli, jak zvednou plachtu (z trávníku), jak surf otočit (za pomocí tahu za provázek) a jak "zaujmout pozici" (která ovšem v našem podání rozhodně nevypadala cool) byli jsme - alespoň podle názoru Leea - připravení vyrazi do vody.
Všichni jsme přesně podle instrukcí odtlačili jsme surf do vody, vyšplhali se na něj a "zaujali pozici" a se stejně zasněným pohledem jako předtím na trávníku se zahleděli vpřed..Stejně jako předtím na trávníků jsme se ale nikam nejeli.... Bylo absolutní bezvětří :D
Po krátkém obědě - Natěšení, že zopakujeme náš úspěch z dopoledne, kdy jsme všichni úspěšně zvedli plachtu, a po "zaujetí pozice" vyrazili vpřed rychlostí asi tak metr za minutu, jsme se zase rozběhli do vody... Takže, jak to bylo - Odtlačit - vyšplhat, zvednout - ŽBLUŇK! Sakra?! Znova - vyšplhat, zvednout - ŽBLUŇK! Co se sakra děje?? Aaaaa, ono začalo foukat :D ...Jak se ukázalo, vítr byl úhlavním napřítelem naší windsurfařské snahy :D
V průběhu odpoledne se naše družstvo rozdělilo na několik skupin: 1) na ty, co už po desítkách snah rezignovali na zvednutí plachty z vody, a teď už jen seděli na surfu a pozorovali profesionály, kteří brázdili pobřeží 2) na ty, kteří po desítkách marných snah ještě pořád bojovali, občas opravdu chytli vítr a několik desítek sekund - než zase spadli - opravdu někam jeli (pyšně: JÁ! :P) 3) a na ty, co po desíkách marných snah opravdu chytli dobrý vítr, ale taky špatný směr, takže ke konci odpoledne už byli tak daleko od pobřeží, že jen seděli na serfu, mávali rukama a doufali, že je přijede někdo vyzvednout, protože pádlování zpět by jim zabralo zbytek víkendu :D
Když nás všechny kolem páté odpoledne instruktoři vylovili z vody, dostali jsme ceritifkát. Určitě jsem nebyla sama, kdo se citíl vrcholně důležitě! :D Pecka - Příště si už jen můžu půjčit vybavení a vyrazit! To "příště" bude asi zítra, tak mi drže palce! :)
