Tak začněme od začátku. Začalo to jedním nečekaným telefonátem :) Představte si následující situaci - večer jdete do baru a s vidinou toho, že ráno nemusíte vstávat, si po příchodu ještě pustíte nějaký ten seriál, dopijete načatou lahev vína a kolem 3am jdete na kutě. Jen co zamhouříte oči (7:30) vás ale z opileckého bezvědomí probudí zvonící telefon. Podvědomně po něm sáhnete a zahuhláte "No?". Pak chvíli posloucháte...Po chvíli svým bystrým mozkem (který už neomylně trpí kocovinou) zjistíte, že vlastně nerozumíte ani slovu z toho, co na vás ten někdo na druhém konci linky chrlí.
První myšlenka na sebe nechá pár sekund čekat, ale pak se dostaví - jo aha, on mluví anglicky - uběhne pár dalších vteřin, než zjistíte, že ani tenhle postřech nebyl spásný - ani tak totiž vlastně ničemu nerozumíte...(což je po těch letech kurzů celkem divný..) Asi po půl minutě si ovšem druhá strana všimne, že jste vlaste ještě nic neřekli a zeptá se, "Are you OK?" (což je asi tak jediná věc, které jste dosud rozuměli). ..zamumláte něco úplně nemyslného a posluchač na druhé straně prozře - " Actually, what's the time in the Czech Rep?"..Konečně jste rozuměli, a tak dokonce i odpovíte - 7:30 am..Hlas na druhém konci konečně pochopí vaši situaci (ale ani tak neví o té kocovině) a sdělí, že tedy zavolá za hodinu.. Jakmile položíte sluchátko, začnete přemýšlet, kdo to vlastně volal, odkud, a co chtěl..Nicméně jediná stopa, kterou máte, je to, že ať to byl kdokoliv, měl strašnej čínskej přízvuk...
Po hodině opět zvoní telefon. Vy už jste celkem při smyslech, a tak konečně (ale i tak s obrovskou překladatelskou snahou) zjistíte, že je to slečna z HR z Alcatelu-Singapur, která bez jakéhokoli předchozího upozornění volá ohledně té stáže, na kterou jste se přece přihlásili (asi před měsícem)... Pohovor chce samozřejmě dělat hned.
Začíná z ostra - "ve vašem motivačním dopisu čtu, že se chcete věnovat project managementu" (SHIT, napadne vás - její kolegyně z HR ALU, která vám při předchozí neúspěšné příhlášce řekla, že vás může doporučit na jinou pozici, jí zřejmě dala i předchozí motivační dopis)..nevadí....vykrucujete se, přesvědčujete, vysvětlujete..sice v naprostě většině případů nerozumíte, na co se vás ptá, ale nenecháváte se rozhodit a prostě pořád něco metelete..
Po urputné půlhodinové snaze se slečna na druhém konci linky slituje a řekne, že teda oukej, a že se vám za pár dní ozve manažer, se kterým budete mít druhé kolo pohovoru...
Pár dní bylo další den. I onen manažer měl velmi silný čínský přízvuk, ale dalo se mu rozumět alespoň něco. Rozhodně mu bylo rozumět dost dobře na to, aby jste pochytili informaci, že se mu líbíte, a že vás vezme..když....budete moct být v Singapuru 22.6.!!! "WTF?!" řeknete si (snad jen) v duchu.."To je za týden??" Manažer bez mrknutí oka odpoví - ne, za dva. Jako správný hráč řeknete - "hm, tak fajn!" ..a doufáte, že se něco stane, jinak máte opravdový problém..
Jediné, co se ale stane je, že se po víkendu ozve slečna z HR s tím, že je super, že tam za dva týdny budete, a jestli můžete kvůli pracovnímu povolení laskavě do zítra poslat asi 10 dokumentů s překlady oveřenými na ambasádě. V tu chvíli váš už opravdu jímá hrůza, že jste souhasili s něčím, o čem ani nevíte, jestli stihnete, natož jestli chcete! ....Nakonec se ale rozhodnete do toho prostě jít. :) Následující dva týdny se stanou skutečnou noční můrou. Lítáte po všech čertech, kupujete, uzavíráte, podepisujete a u toho přmýšlíte, jestli tam vlastně fakt chcete jet. Máte ale štěstí..sehnat dokumenty na pracovní povolení vám celkem trvalo, a tak jste - sice za cenu risku, že to neprojde - získali týden navíc! :) I to se sice jeví jako šibeniční termín, ale i tak nakonec po třech týdnech, desítkách naběhaných kilometrech a několika šedivých vlasech navíc, stojíte na letišti Ruzyně, odevzdáváte svůj - evidentně příliš velký - kufr na check inu Air Emirates, dáváte pusu na rozloučenou rodičům (kteří značnou část shonu absolvovali s vámi) a pak už se jen díváte, jak se zem vzdaluje a na obrazovce zkoumáte, kolik hodin, že to trvá do Dubaje, kde máte přestup :)
No comments:
Post a Comment