Díl první (vlastně druhý): Jak jsem přijela a zabydlela se

Už je to dva týdny, co jsem přistála na letišti Changi v Singapuru, a protože jsem slíbila, že vás budu infomovat, rozhodla jsem založit blog. Jak jistě záhy zjistíte, nejsem zrovna blogový typ, ale přesto se takhle formá jeví jako nejlepší :)

Jak se říká - first things first - takže nejdůležitejší sdělení hned na začátek - Líbí se mi tu! Moc!

Ale pojďmě trochu k fakrografii a vyprávění :)

Hned po příletu jsme spolu s mým spoluletícím (se kterým jsem se seznámila cestou) měli tu čest seznámit se s místními úředniky - ti sice zdržovali, ale nakonec nás do své přeregulované země milosrdně pustili...
Na letišti na mě už čekala Wei Wei - místní AIESEC koordinátorka. To bylo opravdu milé, vzhledem k tomu, že už bylo skoro 11pm. Wei Wei mi bleskově zařídila místní simku a kartu na MHD a odvezla mě do hostelu. 

První noc tam byla poučná. Hned po příchodu jsem zamířila rovnou do sprchy..vešla jsem a začala hledat okno, co by se dalo otevřít -byl tam hic k padnutí. Pak jsem ho uviděla - bylo dokořán a dovnitř se jím valil horký vlhký vzduch..OMG, pomyslela jsem si. Po sprše jsem se samozřejmě zpotila ještě dřív než jsem se oblíkla, ale never mind, zamířila jsem do postele. Otevřela jsem dveře pokoje a ofoukl mě 15ti stupňový vítr z klimatizace. No potěš.. Celý další týden jsem strávila kašláním.

V sobotu mě čekal hektický den. Wei Wei mi pomohla kontaktovat  místního realitního agenta, a tak jsme se rovnou objednaly na prohlídku bytu. Ten jsem měla sdílet ještě s jedním AIESEkářem, co měl teprve přijet, a dalším klukem z Japonska. Hned jak jsme dorazili na místo srazu se k nám agent přihnal a začal se vyptávat svoji SEngličtinou - aha, a odkud že vy teda ste..jo ČR..aha..a ty? Japonsko...hmmm..no to nevim...A kde že budete pracovat? A máte povolení? Co budte dělat? A kolik dostanete zaplaceno? A jste vdaná? No co to má být?! říkala jsem si..zeptat se ze zvědavosti je jedna věc, ale right/wrong otázky tohohle typu, to je trochu moc!  

Po chvíli se k nám přidal ještě hlouček lidí (asi 15) a všichni jsme vyšli nahoru a začali se v poklidu rozhlížet po bytě..Agent se kolem nás ale točil jako sup..líbí se vám to? Je to tady široko daleko nejhezčí byt co mám! Ale musíte se rozhodnout hned - vidíte támhleten čínskej pár? Ti před chvílí navýšili cenu, jestli ten byt chcete, tak je musítě přebít! Tak co, přebijete je? Musíte se rozhodnout a dát nabídku! V tu chvíli jsem toho měla tak akorát dost..STOP IT! houkla jsem na něj..všichni se otočili..Hm, kašlem na to, rozhodli jsme se, a zamířili ke dvežím. Uff, tak tohle bylo z kategorie silný zážitek..

Další den jsme ale měli štěstí - přestože se agent po včerešku cítil trochu uražen, vzal mě (tentokrát samotnou) do bytu, kde byl pokoj k pronajmutí. Zdálo se totiž, že se s ostatními potenciálními spolubydlícími neshodneme na lokalitě, a tak jsem se rozhodli se rozdělit. 

Byt to byl supr, i pokoj ušel, ale 900 dolarů se mi za něj zdálo přece jen trochu moc. Hmm..ale mohla bych tu bydlet s někým..Agent mě začal přesvědčovat, že mi určitě někoho najde a že za to nebudu nic platit - no zlatý voči, už to vidím...Pak nás ale napadlo, že bych mohla bydlet s Vladimírem - ten AIESEkář, co měl teprve za pár dní dorazit! S Wei Wei jsme se vrhly do akce a rovnou  mu zavolali. "Hey, Vladimír, we have an offer for a really cool flat ..do you wanna share a room with Barbora?" ..Vladimír byl právem trochu zaražen. Well..Ok. řekl po tom, co jsme mu přes telefon poslali pár fotek. "Tyjo, supr, tak máme byt!" :) Nakonec se do vedlejšího pokoje nastěhoval i Japonec Tatsu, protože se mu takhle lokalita celkem hodila. 

Večer to ve mě ale začalo hlodat..co když ten Vladimír bude nějakej divnej?? Mluvila jsem s ním po mailu asi třikrát a co já vím, třeba to bude nějakej..no..úchylák..! S napětím jsem tedy čekala na čtvrtek, kdy měl dorazit a měli jsme se oba nastěhovat.. Příjel asi kolem desáté večer. Přivítání bylo - vzhledem k situaci - trochu divné, ale aspoň na první pohled vypadal prima..(pozn. pro dámy - vlastně..velmi prima..:P  Lyia a Peter - čínský pár, který nám byt pronajímá a bydlí tu s námi - jsou sice přesvědčení, že jsme přátelé už dlouho (a díky tomu můžeme sdílet jeden pokoj), ale nechceme pobuřovat jejich konzervativní smýšlení, takže jen souhlasně přikyvujeme :)

Po 14 dnech společného soužití musím říct, že jsem měla štěstí, protože Vlada je naprosto v pohodě :) I naši spolubydlící/majitelé jsou  supr - v sobotu pro nás uspořádali house warming párty, na kterou navařili asi 6 čínských specialit (včetně krabů!) :) - o tom ale více později - ve speciální katagorii "jídlo".